Přepis mé reportáže pro týdeník Fokus
Když promluví anděl
Reportáž z místa nejslavnějšího zjevení v Čechách
Když promluví anděl
Reportáž z místa nejslavnějšího zjevení v Čechách
Když uprostřed července zabloudíte až na samotný jih Čech, tam, kde se naše státní hranice dotýká Rakouska, můžete narazit na neobvyklý pohled. Malá ves zvaná Výtoň na Šumavě vypadá jako dějiště hudebního festivalu. Náves je plná lidí a stánků se suvenýry, ubytovací kapacity jsou beznadějně obsazené a náhodný turista jen nevěřícně kroutí hlavou. Hudební produkci ale neuslyšíte. Abyste zjistili, co se tady odehrává, musíte upřít svůj zrak vzhůru – a to jak obrazně, tak doslova. Na kopci nad Výtoní se totiž zjevil anděl.
Stalo se to 15. července 2000, kdy se tudy malá holčička jménem Marie vracela domů. Když odpočívala na starém poutním místě, zjevil se jí boží posel a sdělil jí tajemství, které má podle mnohých souviset s koncem světa. Nevěřícímu čtenáři se může tato příhoda zdát nepodstatnou, pro věřící v okruhu stovek kilometrů se však Výtoň stala důležitým poutním místem.
Každoroční návštěvnost procesí, pořádaného v den výročí zjevení, se pohybuje okolo tisícovky poutníků. V ateistickém Česku něco takového téměř nemá konkurenci, pomineme-li pouť na Velehrad či návštěvu papeže.
Procesí začíná na návsi, odkud je to jen pár kroků k prvnímu zastavení křížové cesty. Kousek poté se ale cesta zvedá prudce vzhůru. Rozhlížím se v davu a přemýšlím, jestli všichni účastníci výstup zvládnou. Nemám strach o Jitku a Markétu, dvě náctileté ústečanky, které sem jedou zažít „pocit sounáležitosti“, ale o tu většinu lidí důchodového věku. Od kostela přichází kněz a dva chlapci, kteří mu pomáhají nést velký kříž. V tlačenici se vydáváme na cestu.
Kdo za to může?
Jméno malé vsi v koutu republiky znají na celém světě. Poutníci, kteří místo navštěvovali hlavně na začátku první dekády, do vesnice přinesli slušné příjmy – jsou tady penziony, restaurace, kemp i několik soukromníků nabízejících ubytování. Infrastruktura a proslulost učinila místo atraktivním i pro „obyčejné“ turisty.
Výtoň je teď rekreačním střediskem pro každého. Tohle všechno by ale nebylo možné bez přičinění jednoho muže.
Byl to tehdejší farář Rovenský, kdo se postaral o popularitu výtoňského zjevení. On byl tím, komu se Marie svěřila se svým viděním.
„Je to zázrak. Mnoho let jsem se modlil, aby dal Bůh této zemi znamení, že je tady a myslí na nás. Aby konečně zastavil ten strašný propad víry a tradičních hodnot. Jsem vděčný, že právě já jsem mohl být u toho,“ říká dnes duchovní na odpočinku.
Jeho nadšení ale nesdílí katolická církev. Biskupská komise, která musí být při každém případu zjevení pověřena vyšetřováním, nebyla nikdy ustavena. Církev se dosud k domnělému zázraku odmítá vyjadřovat. Podle zdroje z českobudějovické diecéze, pod kterou Výtoň spadá, není možné s jistotou vyřknout stanovisko.
Podle tohoto zdroje, jehož identitu redakce zná, není svědectví Marie natolik důvěryhodné, aby mu zástupci diecéze bez výhrad věřili. V přístupu faráře Rovenského biskupství zase vidí neskrývaný zájem o proslavení vlastní osoby. Z tohoto důvodu bylo Rovenskému nakonec „doporučeno“ vzdát se aktivní účasti v církevních záležitostech a dnes se během bohoslužeb na vrcholu Svatého Tomáše duchovní o zjevení vůbec nezmiňují.
Církev totiž zjevení oficiálně neuznala, ani nepovolila uctívání. Nakonec se však podařilo najít kompromis: Svatý Tomáš je poutním místem odpradávna, kněží se tedy mohou tvářit, jakoby se tady nic nestalo a přesto vést bohoslužby pro tisíce lidí.
Cesta do strmého svahu, rozpáleného ostrým sluncem, je těžká. Pobíhám sem a tam s cílem vyfotografovat nějaké doprovodné obrázky. Lije ze mne pot. Vedro je nesnesitelné, přesto se nezdá, že by někoho napadlo dobrovolně cestu přerušit. Někteří poutníci kolabují, ale na pomoc přibíhají dobrovolní zdravotníci, mladí skauti a skautky.
Příběh Marie
Postava Marie, dívky, která viděla anděla, dodává událostem zvláštní nádech. Zatímco někteří vizionáři se dodnes účastní procesí na místa svých dávných setkání s Bohem nebo s ním dodnes komunikují a tlumočí světu nová a nová poselství, jiní se stáhnou do soukromí a praktikují víru již jen v osobní rovině.
Marie však po několika letech Výtoň opustila, víru nepraktikuje a odmítá se bavit jak s církví, tak s médii. Tajemství, které jí měl boží posel vyzradit, se už asi nikdy nedozvíme.
Podle svědků tehdejších událostí lze Marii popsat jako tichou dívku, která se stranila kamarádů a měla svůj vlastní svět.
Těžko si představit dopad takového zážitku na citlivou duši malé dívenky. Na víru ji přivedla babička, která ji také osudného dne našla vyděšenou sedět v altánu na vrcholu kopce a ihned kontaktovala faráře. Zmíněný altánek je dnes místem modliteb a jeho stěny jsou pokryty děkovnými vzkazy. Na místě také vyrostl nový, moderní kostel, jehož stavbu uhradili sami věřící ve veřejné sbírce.
Stojíme na vrcholu kopce. Prostranství se pomalu plní, jak lidé dokončují svou pouť. Stojí tu malé pódium, ze kterého mladý písničkář oslavuje Boha. Když už si pomalu není kam sednout, začíná poutní bohoslužba. Sloužící kněz se o zjevení nezmíní ani slovem.
Výročí zjevení
Duch místa ovlivňuje i místní, kteří jinak kostel míjejí bez emocí. Letos se skupina ochotníků, nazvaná Výtoň sobě, rozhodla nastudovat představení, které zjevení rekonstruuje. Třebaže se jedná o amatéry, krátká hra v člověku za pomoci fantastických zvukových a světelných efektů zdařile vyvolá pocit setkání s nadpřirozenem. Premiéra si vysloužila bouřlivý aplaus a představení se ve Výtoni jistě bude hrát i příští rok.
Během naší návštěvy se vzduchem nesl duch sounáležitosti a solidarity. Nebyla zde ani stopa exaltované pobožnosti a náboženského fanatismu. Pro nevěřícího člověka může být účast na takové události zajímavou lekcí, jak se k sobě lidé mohou chovat.
Věřící sem jezdí kvůli modlitbě, prosit o uzdravení či odpuštění hříchů, kvůli pocitu, že patří do společenství stejně smýšlejících.
Tisíce planoucích srdcí vytvoří na vrcholku Svatého Tomáše takovou energii, že ji bez potíží zaznamená i člověk, který zrovna nečeká na apokalypsu.
